Re: Naše věrné obrázky

Dandulo, taky si myslim:o) (ohledne Ivci) U nas ted probiha malinky vzdor, ale ackoliv je obcas tezky udrzet bud vaznou tvar nebo nervy, tak se snazim byt klidna (pri mym temperamentu to neni jednoduchy). Nastesti si Amaia vetsinou necha veci vysvetlit. Co se tyce hracek apod., docela se otuzila v lete u tchanovcu se stejne starym bratrancem, driv si nechala veci brat bez protestu, ted o ne bojuje (nekdy az moc):o) Ja se snazim ji moc nezakazovat, aby to nebylo samy "ne a ne", necham ji delat, co je bezpecny, ale pokud dela neco, co se nema, tak se snazim ji to vysvetlit, treba stokrat. Samo, ze zkousi hranice, ale v tom jsem docela tvrda. Naopak manzel ne, ale taky ho vychovavam:o) U tchanovcu se od toho bratrance naucila "vztekat" = hazet sebou o zem a jecet, ale co jsme doma, tak je v klidu. Proste to videla a opicila se.
Jani, ja si myslim, ze toho na Honina bylo asi trochu moc a jak to tak ctu, tak uz se desim toho, jak bude mlada reagovat na prirustek (ktery zatim neni:o)), doted byla mazel a mela veskerou pozornost, tak jsem na to zvedava. Ona je v nekterych vecech dost tvrdohlava (po mne, jak tvrdi manzel). rekla bych, ze vsechny tyhle "naschvaly" Honin dela jen kvuli pozornosti, ale to je ti asi jasny. Zkusenosti vlastni nemam, ale svagrovka mela pobobny pripad se svyma klukama (jsou od sebe 18 mesicu), nemohla je nechat bez dozoru, protoze ten starsi, ac jinak velmi klidne dite, toho mladsiho mydlil, co to slo. Casem se to spravilo, ted uz spolu radej! Ja musim bezet, privezli mi posilovaci stroj:o)))