Úplný souhlas

Jenom je těžké najít řešení. Ta situace se odvíjí od struktury celé společnosti, takže je strašně setrvačná. Takové situace se mění buď rychle nějakou katastrofou nebo hodně pomalu. Je řešení vytvořit nějakou spolu bydlící (cohousing) komunitu podobně smýšlejících lidí? Nebo se pokoušet tvořit volnou komunitu sousedů a přátel (to je řešení které zkoušíme my)?

Naše známá, buddhistická mniška Ct.Visudhi vyprávěla jak ve vesnici na Srí Lance kde působí nemohla dost dlouho poznat které dítě patří které mámě, protože ty děcka potkávala každý den v jiném domě. Ráno všichni otevřeli dveře a celý den děti lítaly sem a tam, a všude dostaly najíst, mohly do náruče, dokonce i nakojit.