Jaký si to uděláš...

...trakový to máš. Chce se mi říct.
Článek na mě působí, jak slohovka ze základní školy. Dnešní maminky mají spoustu možností a vymožeností. Nikdo je nenutí být izolované. V době babyboomu lze najít kamrádku snad i v malé vesnici, natož pak ve městě. To, že některé maminky nestojí o to se družit, je jiná věc. Někomu vyhovuje být s dětmi sám, někomu vyhovuje být v partě kamarádů.

Pokud si ale pořídím děti, naplánuji si stát se matkou, pak musím počítat, že budu muset slevit ze svých nároků jak finančních, tak existenčních a že se mi příchodem dítěte obrátí svět naruby. Mám v podstatě dvě možnosti. Buď to přijmu a na nové situaci budu hledat především pozitiva, z nichž s ebudu snažit vytěžit to nejlepší pro sebe, dítě i partnera. nebo budu fňukat, jaká jsem chudinak opuštěná, zavřená doma v bytě. Což je dle mého názoru postoj dosti nevyzrálý.
Nikdo mě nenutí být zavřená doma. Téměř za každého počasí můžu vyrazit s dětmi ven, ať žiju v Praze na sídlišti, nebo v malé vesnici. Zastavit se na kus řeči se sousedkou nebo známými při cestě do obchodu není přeci ani v dnešní době nezdvořilost. Můžu také třeba najít přítele mezi seniory. Zkusit navštívit domov důchodců nebo dům seniorů či starou paní ze sousedství. Nemusím najít spřízněnou duši na první, dokonce ani na pátý pokus, ale kdo chce, určitě nemusí zůstat sám.
Osobně si hýčkám každý den, kdy jsem se svými dětmi doma, izolovaná si nepřipadám a už vůbec nemám pocit opuštěnosti. To, že si nemůžu jen tak lehnout s časopisem? No to e neštěstí. Moje babička se motala celý život kolem hospodářství a dětí, později kolem vnoučat. A jediný luxus pro ní byl 1x v týdnu si večer sednout, když už bylo vše hotovo, a přečíst si svůj časopis.