Všichni zapomínají na společenské vrstvy

Jinak se o děti starala šlechta, jinak měšťané, jinak řemeslníci, jinak dělníci, jinak sedláci, jinak chalupníci a jinak podruzi. Ne každý žil v širší rodině, která se vzájemně podporovala a doplňovala. Boje o nadvládu nad hospodářstvím mezi starší a mladší generací tu vždycky byly, možná ještě v syrovější podobě, protože nebylo kam utéci. Co rozhodně bylo jiné, bylo to že nebyl kult dítěte a děti věděly, že musejí poslouchat starší, ať se jim to líbí nebo ne. Kromě toho byla velká dětská úmrtnost, která ale rodinu nedestabilizovala, protože: "Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal" a ještě měli další děti. Mnohé dnešní mladé ženy jsou pyšné na to, že se jim podařilo vyrvat svého muže ze spárů původní rodiny, to se pak těžko lze obrátit na někoho z té rodiny o pomoc. Takových mi líto není. Jejich dětí ale ano. Tak jako je třeba socializovat psa, je třeba socializovat i děti. Špatná matka je drží doma v nejužší rodině a neumožní jim styk s dostatečným množstvím ostatních lidí. Pak jsou děti v šoku, když se dostanou jinam, kde na ně nekoukají jako na malé bohy, kterým je vše povoleno. Jistě, to jsou extrémy, pořád je ještě dost lidí, kteří dávají přednost reálnému životu před tím virtuálním.