V čem je zakopanej pes...

Zajímalo by mě, proč se moje a tvoje zkušenosti tak liší. Tvůj minulý článek jsem četla, odnesla jsem si z něj povědomí o tom, že gynekologické vyšetření je pro tebe velmi nepříjemné a potřebuješ hodně vstřícný přístup, ale nechápu tvůj přístup k řešení.
Podívej se, pokud napíšeš předsedovi gynekologické společnosti nebo pokud budeš hledat mezi profesory a docenty, dostaneš, co ti tihle lidé můžou nabídnout. Vizitkou dobrého gynekologa v naší současnosti není to, jak se chová k pacientům, ale to, jak je dobrý po čistě odborné stránce. Ostatně, ta lékařka, o které mluvíš, mi jako žádný nelida nepřijde. A ano, jako lékařka má právo se chránit před křivými nařčeními z obtěžování při vyšetření a proto mít u sebe stále sestru, s tím nic nenaděláš, tak akorát můžeš jít jinam. Ovšem pokud jsem to pochopila, ty jsi jinam nešla a znovu jsi psala Unzeitigovi, což nechápu.
Co uděláš, když chceš najít dobrou školu pro dítě? Kromě oficiálních zdrojů budeš asi především hledat mezi rodiči dětí nebo se budeš vyptávat dětí, které tam chodí, na věci, které tě zajímají. Co uděláš, když budeš pro své dítě hledat pediatra? Budeš se ptát ostatních maminek... Když je pro tebe prioritou, jak se lékař chová k pacientkám, proč se proboha těch pacientek neptáš? Gynekologa bys přece měla shánět mezi známými a ptát se, kam ony chodí a s kým jsou spokojené a proč. Co může nějaký Unzeitig vědět o tom, kdo z gynekologů je schopen více nebo méně individuálního přístupu?
Trochu mi připadá, že opomíjíš - vědomě nebo nevědomky - možnosti, jak svou situaci řešit, a pak si se zadostiučiněním potvrzuješ, jak je to opravdu, ale opravdu hrozné, a jak ti nikdo, ale nikdo nevyjde vstříc.