Re: Jsem v podobné situaci

Tak jsem přelouskala diskusi, a žasnu. Posílání k psychiatrovi snad není na místě, obzvlášť když ho ty dotyčné zjevně myslely jako odsudek a urážku, ne jako radu.

Byť je někdo přecitlivělý, vystresovaný a vylekaný, pořád je to pacient s právem na profesionální zacházení. Ve zdravotnickém zařízení, kde já pracuju, platí, že pacient MÁ PRÁVO být labilní, rozčilený a přecitlivělý, protože se jedná o jeho zdraví, on většinou neví, jestli je to vážné, má strach, má špatné zkušenosti atd. Zdravotník je PROFESIONÁL, má informace, zkušenosti, prostředky a moc, takže si nesmí dovolit reagovat podrážděně, ani když by k tomu měl teoreticky důvod, kdyby zrovna nebyl v práci. Má být připravený na konfliktní situace a má je umět řešit. Zkráceně se tomu u nás říká "pacient má vždycky pravdu". Což neznamená, že si nechá skákat po hlavě, ale to snad chápete.

O tom, že bych v rámci služeb, které si platím, měla něco skousávat a držet hubu a krok, o tom se mi snad ani nechce psát, natož to někomu doporučovat. Mám pocit, že se zase ozývá onen klovací reflex některých pisatelek ve smyslu "já jsem si musela vytrpět ponižování, lhostejnost a despekt, tak nevím, proč by měl někdo pro sebe chtít něco lepšího".

Vždyť po lékaři se nechce, aby s pacientkou niterně trpěl. Chce se po něm, aby se choval slušně a nezneužíval svého postavení! Nemusí vynakládat obrovské lidské nasazení, stačí, když potlačí svoje vědomí moci nad člověkem a zachová respekt a slušnost. Myslet si nakonec může, co chce. Mimochodem, veškeré stížnosti na zdravotní péči, které jsem kdy vyřizovala (mám to v popisu práce), byly na jednání zdravotníka s pacientem, nikoli na úroveň zdravotních výkonů jako takových. S výjimkou jediné stížnosti, kde se lékař několik hodin vůbec neobjevil (což je svého druhu taky jednání, nebo spíš nejednání s pacientem). A navíc mám zkušenost, že pokud má pacient pocit, že se pro něj dělá maximum a že zdravotníkům na něm fakt záleží (což ale nepozná jinak než z jejich chování k němu), v naprosté většině pak toleruje i nepříznivý výsledek léčby (řekne si, že prostě dělali co mohli). Kdežto když se k němu chovají jako k dobytku, a ještě s nepříznivým výsledkem, stěžuje si, a fest (třeba ne na to chování, ale na tu léčbu). Čili slušné chování je v nejvlastnějším zájmu těch zdravotníků, a já jen čekám, kdy to pochopí.


Naopak, dokud budem držet hubu a krok, nic se nezmění.