17.7.2007 15:15:16 SIm
Re: růžová zahrada v praxi
Toto byla malá epizodka, která se odehrála před 9 lety v průběhu cca 10 dní.
Tehdy jsem byla ještě vykulená kočenka, co si dala leccos líbit a spoustu věcí viděla podobně jako ty paní a slečny, co mě na tomto serveru posílají k psychiatrovi.
Pak jsem si dala dva roky pauzu a šla do toho znova. Našla jsem si gynekologa, byla u něj jednou, otěhotněla, a už jsem v tom jela. Tentokrát ani ne pokud jde o chování - byl fajn, jenom trochu roztržitý. Takže zanedbal příznaky hrozícího potratu. Pak odjela. Jeho nástupkyně mi zmršila triple test - v důsledku špatně udané délky těhotenství mi vyšlo vysoké riziko downa, tak mě protáhli přes genetiku, než se na to přišlo. A když se na to přišlo, tak mi bylo paní doktorkou řečeno, že ničemu nerozumím. Pak ještě došlo k omylu při posledním UZ před těhotenstvím a nastoupila jsem do porodnice - o měsíc dřív, kde to jenom pokračovalo. Nevím, jestli mám skutečně intimitu nastavenou tak moc jinde než ostatní ženy, když řeknu,že mi opravdu vadila prohlídka na křesle za přítomnosti tří sester, dalšího lékaře a jedné pacientky a že mi fakt docela vadilo, že se obhlídka zaštupovaných a zakrvácených rozkroků zvaná vizita děje až v deseti lidech (velká vizita), před ostatními pacientkami, opět bez jakýchkoliv skrupulí. O profesních, etických a hygienických nedostatcích raději pomlčím, to bych psala hodně dlouho.
Jsem teď velká holka, mám leccos za sebou, vím, co chci a vím, co nechci. A tohle, co jsem zažila, už zkrátka nechci. Moje tělo je moje a já chci, aby ten, kdo se jej bude dotýkat, dodržoval jistá pravidla.
A úplně mi bude stačit, když to budou pravidla která schválila v roce 1992 (!) etická komise min. zdrav. ČR pod názvem Práva pacienta.
Konkrétně pokud jde o situaci v ordinaci na Orlí, o které se zmiňuji, mám za to, že platí bod 5)
V průběhu ambulantního i nemocničního ošetření, vyšetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na vyšetření přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný.
Ergo: nechci nic, než co mi ministerstvo zdravotnictví samo nabízí.
Dále bych ráda podotkla, že každý má svobodnou volbu vzdát se svých práv, pokud chce. Respektuji tedy (jistě) svobodnou volbu všech žen, které tak činí, a nikdy by mě nenapadlo označovat je opovržlivými termíny, hanět je, či jim dokonce jen na základě faktu, že jejich názor je jiný než můj, stanovovat psychiatrickou či jinou diagnózu.
Odpovědět