Re: Pohled z té druhé strany.

Nejsem lékařka, i když jsem chtěla být, bohužel jsem měla nějak málo vytrvalosti, píle atd. Ale to sem nepatří. Chtěla jsem jen podotknout, jak mě udivuje suverenita až arogance pacintů (pacientek), které ví zcela přesně, jak by se měl k nim jejich lékař chovat, mnohdy dokonce i jak by je měl léčit! Uvědomme si, jaký tlak dnes na lékaře působí. A to ze všech stran. Počínaje pacienty, kteří vědí všechno nejlíp, přes zdravotní pojišťovny a jejich liknavé úhrady výkonů, což je pro soukromé praxe otázkou přežití, až po případné zaměstnavatele, představované třeba vedením nemocnic. To, že je u nás lékař více úředníkem je známá věc a hodně smutná. Taky jsem slyšela ( od staršího a vysoce odborně specializovaného lékaře), že si teď v nemocnici připadá jako dělník u soustruhu - má totiž práci stejně přísně znormovanou ( počet výkonů x úhrada od ZP= tržba nemocnice).Vedení nemocnice je úplně jedno, že vyšetřuje lidi, navíc nemocné, podrážděné atd., a ani nemá čas si s nimi o jejich problémech pohovořit.Naše zdravotnictví je opravdu velký problém,škoda, že lékaři utíkají do ciziny, ale skoro se jim nedivím.A k tomu všemu ještě "chytří" pacienti, postupující stylem: já chci, já chci, já chci......Buďme prosím i my pacienti k lékařům ohleduplní a mějme pro ně aspoň část porozumění, které mnozí tak razantně vyžadujeme od nich!