Re: Přísné známkování

I u sčítání, odčítání, násobení a dělení, zejména u toho písemného, lze hodnotit postup. Podstatné je správné zapsání čísel pod sebe, u dělení dítě musí mít přehled, které číslo už sepisovalo atd. Tohle není problém vysledovat, ale je potřeba si s tím dát práci.

V uvedeném příkladě, kdy jde o součet 2 + 2 = 5, se dá uvažovat o malé chybě, protože pokud někdo prošel první třídou bez vážných problémů, v tomhle udělá opravdu chybu spíš ze zbrklosti než z neznalosti.
Ovšem jako chybu v postupu bych brala zdánlivě podobný případ, kdy dítě sečte 7 + 6, zapíše trojku, ale zapomene připočítat tu jedničku k dalšímu součtu, protože právě to připočítávání čísel z míst jednotek je základní součást celého postupu.

Pokud je součástí řešení i zkouška (a já bych na ní trvala asi vždy, protože podle mě je základ umět si chybu najít, ne ji neudělat), považovala bych za špatnou každou odchylku od výsledku, protože pak by zkouška nemohla vyjít (a děti často jen obrátí čísla a výsledek opíšou, takže chybu neodhalí). V tomto případě bych byla opravdu nekompromisní. Že se někdo splete a napíše, že 2 + 2 je 5, se stát může. Ale aby se to stalo 2x za sebou, je buď hrubá neznalost nebo lajdáctví.

Ve slovní úloze, pokud dojde k opomenutí zapsání jedné nuly, by byl pro mě rozdíl, jestli je to v odpovědi nebo už u výpočtu. V případě výpočtu bych hodnotila za 3 (správně zápis, tedy vybrání vhodných informací ze zadání, správně použité matematické operace (pochopení otázky). Správný výsledek, jako ukončení výpočtu už chybí, tím pádem nemůže být správná ani odpověď. Odpověď beru jako součást slovní úlohy, ať se to někomu líbí nebo ne. Považuju za důležité umět na položenou otázku umět naformulovat odpověď (a řekněme, že je to pr mě i jakási forma závěru v řešeném problému). Takže v případě, že k chybě došlo mezi správným výpočtem a zapsáním odpovědi, známkovala bych dvojkou.

Také by se vše dalo řešit procent, body, kombinací se slovním hodnocením.

Ale nedá mi to nepoznamenat, že na jednu stranu lidé často odmítají přiznat učitelům tu práci, kterou je potřeba vložit do takového opravování a hodnocení (on je fakt rozdíl projet výsledky a neřeit postup a pročíst každou písemku, vyluštit každé písmenko nebo číslo, aby člověk přišel na to, kde je problém) a na druhou stranu se rozčilují, když tomu ten čas ti učitelé nevěnují.