Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

Nechápu smrt. Nevím, jak s tím naložit... Nemluvím teď o bolesti, že milovaného člověka už neuvidíte, mluvím prostě jen o pochopení.
Před skoro 2 roky mi umřel táta, nechápu dodnes. Teď se to zas rozjitřilo smrtí M. Jacksona. Ne že bych byla obrovká fanynka, ale jsem z toho nějaká rozhozená. Nechápu, že tu najednou nebude: ))) Občas si hrozně přeju bejt věřící a mít to srovnaný. Ale nejsem. Jak jste na tom vy?

PS: odjíždím dneska na dovču, tak si to budu dočítat až přijedu, předem díky za příspěvky a případný mejly