Re: Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

Nevím, jak se vyrovnat ani jak pochopit. Ale u mě je to až příliš čerstvý. Naopak - teď momentálně je mi prostě strašně smutno. Možná je to tím, že to bude rok.
Na začátku června jsme měli poslední společnou dovolenou. PAk poslední výročí. Pak Mišky narozeniny - poslední oslavu, kdy jsme byli spolu. A za chvíli to bude ork, co jsem ho viděla naposledy (teda vyma toho dne, kdy zemřel).
Je mi strašně smutno. Dá mi velkou práci úplně nepropadnout depce.
Už jsem se tolkrát přistihla při tom, že vlastně čekám, že se vrátí domů. V hodinu, kdy se vracel z práce a my jsme venku, tak nevědomky vyhlížím, co jede za suto - jestli už přijde.
Takže nejsem vyrovnaná nejsem. A kdo ví, jestli se s tímhle někdy vyrovnám. Je pravda, že děti mi strašně pomáhají. Nenechají mi zabřednout do sebe - ať tak nebo tak - vždycky mi donutí něco dělat - buď se smát a nebo řešit nějaký průšvihy. Ale díky nim vím, že neskončím ležící na posteli a čumící do zdi.

Takže já osobně - vím, že smrt je nevyhnutelná a definitivní. I to tak chápu. Ale vyrovnat se s tím nějak nedokážu. Teda zatím ne. Zatím se pořád snažím přijmout to jako fakt.