Re: Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

Ano, ty sny nám svým způsobem pomohly. Brácha vyprávěl, že za ním táta přišel a ptal se ho co se vlastně stalo, šli spolu na to místo a brácha mu to musel cele popsat a ukázat. Fakt skoro neuvěřitelné, kdyby mi to vyprávěl někdo jiný tak bych pochybovala. Ale brácha není "duchařský" typ . Že jsou nějaká "jiná" místa, věřím taky. Představuju si, že je to něco jako v tom filmu "šestý smysl", že člověk který tak náhle zemře to nějak nepochopí a pořád se snaží s ostatními navazovat kontakt a nejde mu to. Proto se lidem můžou dít zvláštní věci a zdát takové sny.
Můj táta byl komplikovaný člověk, který lidem okolo sebe ubližoval, bylo těžké s ním vyjít, puberta s ním byla hrozná, to jsme měli konflikt fakt každý den. Nikdy bych nevěřila, že mi bude tak chybět a že mi bude tak líto, že si neužil vnoučat. Je to asi tím, že postupem času ho začínám víc chápat. Po jeho smrti jsem pochopila různé rodinné souvislosti, vztahy mezi jeho rodiči a jím atd., které jsem do té doby nechápala a nebrala v potaz. Teď už vím, že měl dost problémů sám se sebou a fakt dělal co mohl.