Re: Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

Taky jsem se nějak ještě úplně nesrovnala, že mi zemřel táta, když mi bylo šestnáct .
Ono jsem se z toho jakoby slušně dostala, ale mám podezření, že od té doby mám mnohem větší sklony k pesimismu (ono u nás byla i pesimistická výchova, ale řekla bych, že tohle ten rodinný předpoklad ještě zhoršilo).
A pak jsem měla krizi minulý rok, kdy jsem strašně potřebovala psychickou podporu, od mámy jsem ji nedostala a nedostávám, a bylo mi smutno, že tu táta není, že by mi třeba trochu líp rozuměl . A vůbec, je mi líto i mámy, protože teď je doma sama - s tátou by jí bylo líp . A syn by měl o jednoho blízkého člověka víc...