Re: Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

Moje máma umřela, letos to bude (na podzim) 20 let. Nikdy jsem se s tím nesmířila. Ani víra by mi v tohmle asi nepomohla. Byla to skvělá ženská a dá se říct, že od té doby, co mám sama děti je to pro mě ještě horší. Byla by totiž skvělá babička. Navíc osoba, o kterou bych se mohla opřít a která by mi pomohla. Takhle se spíš ostatní "opírají" o mě. A já jsem na všechno sama. Musím mít dost síly nejen pro sebe, ale i pro ty ostatní. A někdy mám pocit, že už to nevydržím a zlomím se.
A je s tím spojena spousta dalších věcí a pocitů.
Moc mi prostě chybí a to se nikdy nezmění. Tedy dokud budu sama žít.