Re: Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

nechodím,ale bojím se že to přijde a nejaký suchý studený hlas mi řekne že už tady rodiče nemám.že je odvezli s infarktem do nemocnice-já pojedu hned domu ale nestihnu to.............páli mne svědomí že jsem byla tak sobecká a odešla sem,zvlášte když mne brácha následoval a má rodinu taky tady.je to šílený tak se bát ale mm mi řekl že je to známka že mám konečne rozum,ale mne se ted tečou slzy po tváři jen to píšu.nácházím se v rozpoložení jak obloha za oknem.utrápená a uplakaná.Mám svůj život tady a mm čech tam rozohdne bydlet nikdy nepojede,já bych se tam nastálo taky nevrátila,ale sžírá mne to.možná si řeknete že jsem cvok-ať.když pozoruju jak rodiče stárnou,jak jim ubývají síly...bolí to.nevím jestli se s tím nškdy smířím.Možná jsou to vůči nim výčitky svědomí,nevím.Ale srovnaná s tím že to přijde nejsem.