Re: Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

Mně umřela máma, na rakovinu, když jsem měla Matěje a byli jsme sami. Tu strašnou bolest cítím doteď, je to už delší dobu, ale to prostě nezmizí nikdy. I když mi Maťu zpočátku rozmlouvala, taky si myslím, že by to byla skvělá babička a mrzí mě, že nikdy neuvidí její ostatní vnoučata.
Měla to v životě těžké, rakovinou trpěla prakticky odmala, někdy míň, někdy víc, přesto si na to nikdy nestěžovala.
Na hřbitov chodím nebo chodíme skoro denně, pořád bez ní nějak neumím žít...

Smrt chápu jako něco, co zažijeme všichni, přesto je pro mě nepochopitelná, bolestná a smrt mámy mě naprosto srovnala věci v hlavě. Nějak teď neřeším prkotiny. Nestěžuju si na malé nesmysly a začaly mě hrozně iritovat takové ty malé problémy věčně nespokojených lidí...