Re: Smrt - jak se vyrovnáváte, chápete

Po úraze mé dcerky jsem se "dala na duchovno", abych jí pomohla i jinak než lékama, nechala jsem se zasvětit do prvního stupně Reiki, najednou jsem měla spoustu chuti poznávat víc, tak jsem se seznámila s Anděly. Ono to zní divně, když se to napíše, ani o tom se svou rodinou moc nemluvím /jsou to většinou materialisti, co duchovno a víru nemusí :) Ale vždy, když potřebuju pomoc se na ně obracím.
Nedávno jsem měla období, kdy jsem se hodně bála smrti, přemýšlela jsem o ní, co by se stalo, kdybych umřela já, jak by to snesli mí blízcí, bylo mi z toho ouzko.
Přesně v to období se mi dostal náhodou :) do ruky časopis, kde bylo o smrti psáno. Psalo se tam i holčičce, které umřela maminka, a babička, která se o ni starala, psala, jak si vnučka povídá s maminkou, mizí ji krásné obrázky, co holčička nakreslila a jednou, když brečela, za ní přišla vnučka a řekla jí, ať nebrečí, že jí přivedla maminku, aby jí taky nebylo smutno a babička ucítila na tváři vánek, takové jemné políbení. Brečela jsem jak želva, ale vnitřně jsem byla ráda, že jsem našla odpovědi na mé otázky, od té doby vím, že až umřu, až opustí má duše tělo, budu tu moci být s mými blízkými a pomoci jim v jejich smutku.