Re: Trápím se...

Petro, znám případ ženy, která prožívala něco podobného. Dlouhou dobu s přítelem chodila, pak, že se vezmou. Podle mne typicky přechozený vztah, který si svatbou nijak nepomohl, to sice není Tvůj případ, ale podobnost vidím - on si totiž nebyl jistý, asi jak tím vztahem, tak pochopitelně tou svatbou, nicméně stalo se, svatba je rozhodnutí dvou dospělých lidí, takže by člověk předpokládal, že to zvážili. Potom přišly problémy, přesně takové, jaké popisuješ. Něco mi chybí, mám problém, můj život není to pravé, co jsem si představoval, ale ty za to nemůžeš. Ona se trápila, věčné rozpravy, rodinná konstelace, jakýsi jeho guru, za kterým jezdil řešit ty problémy, někdy s kamarádkou, někdy bez...

Abych to zkrátila, manželství vydrželo rok a půl, nyní jsou v rozvodovém řízení. Muž prostě zkonstatoval, že se ve svém životě spletl, že jí kdysi sice řekl - a tehdy si to asi i myslel - že chce manželský život a děti, ale nyní zjistil, že se mýlí, chce jít cestou minimálního vlastnictví, nic nemít, na nikoho se nevázat, děti si v životě nikdy nepřeje. Chce cestovat a objevovat sám sebe. bylo nutno prodat dům, na kterém se manuálně oba strašně nadřeli, on udal i své zvířecí miláčky, protože i ti byli najednou přítěží - přílišným závazkem.

Ona se jakžtakž smířila s tím, že nic lepšího, než mu dát volnost, asi není. Věřím, že bude v budoucnu šťastná s někým, kdo bude mít živtoní priority nastavené jinak a hlavně z nich takto radikálně nesleví - či spíše neskočí někam úplně jinam.

Nemáš to vůbec snadné. Ono "udělat se pro sebe" a snažit se žít vedle někoho, kdo si de facto zvolil jinou životní cestu, plnohodnotným životem, je moc těžké. Málokdo to podle mne zvládne.