Re: Trápím se...

já myslím, že jste se nepochopily, tady nikdo netvrdí, že máte být individualistky a nikdo nepopírá, že vztah (my) je víc než 1+1. ale jde o to, že dobrý vztah je založen na osobnostech, ne na závislosti - prostě když si do toho druhého promítnu, že mě má udělat šťastnou a čekám, co teda udělá, ať jsem štastná - kde jsem já v tom vztahu? podřízená, čekající na to, že on splní má přání - a takové očekávání je pro druhého časem těžší a těžší splňovat
ale pokud chápu, že mé šťěstí nespočívá v tom, že mě udělají šťastnou druzí, ale že to záleží na mě, tak se posunu někam jinam - pak můžeš buď říct, že takhle to nechceš, že se cítíš nešťastná, ale neděláš zodpovědného za své štěstí svého manžela (situace je taková - smířím se s tím ? přijmu to, že se změnil a budeme se to snažit nějak udělat to soužití? nebo se prostě rozhodnu odejít, protože mám takové a takové nároky?)
já to neumím vysvětlit, ale pochopila jsem, co tím holky myslí, a to se vůbec nebije s potřebou žít ve vztahu - ale ve vztahu, kde jsou 2 sloupy a spolu vytvářejí něco, co je přesahuje, a ne, kde jeden podpírá druhého