Re: Trápím se...

Petro, není to tak dávno, co jsem zakládala diskuzi na stejné téma :-(
Tento týden jsem se dozvěděla, že se můj manžel velmi sblížil s jednou svojí kolegyní (přišel mi to oznámit manžel té kolegyně - jak z blbýho filmu! - prý jestli by nemohl můj manžel nechat jeho ženu na pokoji). Jsem z toho už třetí den úplně mimo, nikdy jsem si nic takovýho neuměla představit...najednou zjišťuju, že veškerá moje sebeúcta pramenila z toho, že jsem milována, připadám si jak nad propastí, je mi zle, nemůžu dýchat... A to přesto, že mi manžel řekl, že TAK DALEKO JEŠTĚ NEJSOU, aby se chystal odejít, naopak prý ZATÍM cítí, že patří sem, k nám.
Je to strašné...strašné :-( Mám pocit, že umřu.
Zalykám se tím ponížením, že vůbec nepředpokládá, že bych třeba JÁ s ním za těchto okolností nechtěla být (zná mě dobře, chci s ním být...bože, kdybych to tak uměla všechno vrátit!), a přitom se cítím ochromená až za hranici svých sil.