Re: Trápím se...

Hele, Petro, kdybys napsala, že to řešíš řadu měsíců nebo rok a déle...ale JEDEN měsíc?

Víš, ty i když si to namlouváš nejsi jediným pilířem životní spokojenosti tvého muže a on by neměl být tvým jediným pilířem. Máš pocit, že láska by mu měla stačit, ale tak to prostě není. Většina lidí zakládá svoji životní spokojenost na víc pilířích právě proto, když se jeden potácí, aby bylo kde čerpat sílu a počkat, až se ta viklající nohy - práce, partnerství zase narovná. Tvůj muž to zjevně takhle má a nic s tím nenaděláš.
Co takhle trochu trpělivosti a po měsíci netlačit na pilu? Jak můžeš čekat, že někdo bude happy celý život a dodávat energii druhému? Po měsíci uvažuješ o odchodu? Miluješ ho skutečně? Nějak se mi zdá zvláštní, že když někdo, koho miluju má měsíc pesimistickou, hned koukám, kde by byly jiné možnosti?

Totiž sbalit kufry a utéct od svého života má někdy chuť každý, kdo tvrdí že ne, tak kecá. Třeba máte nebo on má jen momentálně moc problémů a je vyhořelý, divím se, že jsi tenhle duševní stav ještě nepoznala.