Re: Trápím se...

Petro, ale já pro rozvod nejsem, pokud vztah nepřekročí rovinu snesitelnosti (ta je ovšem individuální).
Při trvalé nebo opakované nevěře, nebo několikaleté závislosti na alkoholu nebo drogách, bych to jistě vzdala.
Jinak bojuju, dokud to nevzdá ten druhý.
Ale ne tím, že budu čekat, až se druhý změní a budu mu něco vyčítat, to prostě nikam nevede. On se nakonec změnit může - tím, že se změníš ty, že změníš svůj přístup, svoje chování.

V tvém konkrétním případě, kdy partner má krizi a sám ti říká, že mu s tím pomoct nemůžeš, mu nejvíc můžeš pomoct tím, že ho pochopíš a vezmeš jako fakt, že má dušebol, a že mu nemůžeš pomoct.
Můžeš mu dál dávat svojí lásku, pohladit ho, obejmout ho, ale ne čekat, že to udělá on, nebo že snad udělá ještě něco víc. Ale jinak ho nech být a dělej věci, které tě těší.
Když na partnera vyzařuješ energii "já jsem oběť, protože si mě nevšímáš", děláš z něho viníka. Jak se asi může cítit?

Já vím, že se to lehko říká, že atmosféra je nahouby, když ten druhý nekomunikuje. Často si bereme osobně, hlavně my ženy, že ten druhý se necítí dobře. Ale to není dobře ani pro nás, ani pro partnery.