Re: Trápím se...

"Ale má svou osobní odpovědnost na fungování vztau, ne za mé vnitřní štěstí"

Na tom se jistě shodneme
Ale bezesporu i do té odpovědnosti patří i neházení vlastních chmur na bedra partnera - a zabírání si příliš velkého osobního prostoru na řešení svých bebíček na úkor bebíček jiného, prostě ne že jeden bude "povinně happy", aby si druhý mohl pofňukávat, když to zvulgarizuju. I v tomhle musí bejt nějaká rovnováha.
Jasně, že když já budu fňukat, že jsem "nedoceněná" a budu chtít od partnera, aby mi s tím pomohl (krásně je to ukázáno ve filmu Výlet, znáte?), tak to už je přes čáru a to už fakt nemístně prudím. (Ale na druhou stranu, sakra partnera mám vedle sebe snad i proto, abych s ním SMĚL probrat i to, že se cítím tak a tak, nevím si se sebou rady a mohl by mi třeba pomoci tak a tak? - ale ne že pak zas všechny jeho rady a náměty rovnou smetu do koše, páč ve skutečnosti chci jenom prudit, páč on je třeba spokojenej a já mu to závidím, tak mu aspoň taky chci zkazit náladu.)
Ono se taky úplně jinak "je happy" sám za sebe, když člověk denně nemusí koukat na nafuřenej obličej, to si zase nenalhávejme.
Ale sorry, já se vůbec nevyjadřuju k diskusi, nemám ji pročtenou, jen k tématu...ale to snad nevadí, v tomto případě.