Re: Trápím se...

Lochnesko či Breb,

v tomhle s tebou naprosto souhlasím.

Pokud má jeden z dvojice problém (třeba i osobní nebo v práci) a ten problém zasahuje do vztahu tak, že je odcizuje atd., tak ho ten druhý samozřejmě bude chtít vyřešit a případně pomoct. Ale když je odmítán nebo se to, jak se říká, nechává vyhnít, tak to napětí může prostě jednou bouchnout a ten věčně odmítaný partner už toho taky může mít dost a prostě prásknout do bot.

Niki,
mě stejně nepřestává udivovat, jak na všechno a všechny se snažíš napasovat tu svou teorii o citové závislosti na partnerovi a vyžadování toho, aby nás, chudáci, činili šťastnými.
Jenže jak ty říkáš, že tam mylně vidím tu lhostejnost, tak já jí tam prostě v tvých popisech vidím. Ono totiž dost dobře nejde být citově nezávislý na někom, koho milujeme. Nebo ho teda máme přestat milovat? A tam to přecházi v tu lhostejnost. Buď někoho milujeme a záleží nám na něm nebo ne.
A mě teda můj manžel není lhostejný a trápím se podobně jako zakladatelka, protože můj muž taky nic řešit nechce (je to stejné v bledě modrém). A řeším to taky jak se dá, i když ty s mým řešením hluboce morálně nesouhlasíš.