Re: Právo na štěstí

troufám si tvrdit, že mám harmonický a spokojený vztah.
přesto mi letos v létě přeletěl přes cestu muž, který se do mě zbláznil a zbláznil i mě. Ale protože to mám jako psala hezky H.rouda, nedošlo k žádnému rochodu, rozvodu, nikdo nenní nešťastný (snad možná ten mladík - vyhýbám se mu osobně, pracovně se setkáváme dál).

Čímž chci říct, že já sama o sobě vím, že se periodicky prostě zamilovávám bez ohledu na to, v jak moc harmonickém vztahu žiju (jsem vdaná 14 let). Ale nebořím kvůli tomu všechny mosty, nezůstává za mnou spoušť. Užiju si to pokud možno platonicky a pak zamávám a děkuju za to, co mám doma.

Aby ses zamilovala jinde, nemusíš být doma nešťastná. A síla zamilovanosti dovede rozbít i velmi hezké a silné původní vztahy, pokud je člověk sobec a chce jít "za svým vlastním štěstím - vždyť děti budou taky šťastnější, když budou mít ˇšťastnou mámu, ne?" ( tehle názor se velmi často objevuje v diskusích virtuálních i reálných)