Re: Právo na štěstí

Nevím, co přesně to právo na štěstí je. Dle mě je to vnitřní sta, který tvořím, nikde se nezískává, právo na něj nikde neuplatňuje.
Někde člověk šťastný je, někde ne, někde mu to jde lehce, v jiném prostředí to v sobě nechá utlouct.
Žena po RD (jako v úvodním tématu) je "ohrožená skupina" po pozornosti a lásce vyprahlých matek, které snadlo podléhají dojmu, že jinde na ně čeká větší štěstí. Muži s druhou mízou taky... do smrti ještě daleko, mládí utíká mezi prsty - je to hned. POrozumění v osamělosti, šance pro jednoho na nový začátek, pro druhého na "lepší" dožití druhé půlky života (či spíš poslední třetiny:)
Soudit nelze a přiklonit se na stranu odcházejících či opouštěných taky ne. Každý má svůj individuální příběh, který si píše sám, kdo ví, co vše v jeho "deníčku" je, o čem nejen okolí, ale ani partner nemá ani tušení...
Spáleniště nevzniká až po rozvodu, ale často už před tím... je velké hrdinství v něm zůstat? Je velký průser jej opustit?
Děti to semele nějak vždy... nemá to jednozačnou odpověď.