Re: Právo na štěstí

Arsielo, nejspíš měl. A když nepřijde? Prospívá někomu manželství z rozumu? Možná ano, možná ne:)

Kudlo, nikdy jsi nezažila, že co doma projde bez povšimnutí, to venku vyvolá obdiv (např.)? Hele, ta paní třeba nosila doma roky tepláky a byla s dětmi, najednou přijde v kostýmku do práce, muži začnou lichotit, ona uslyší, co roky neslyšela... a podlehne iluzi, jak jí konečně někdo rozumí. No že to zvenku vypadá pošetilě, no vypadá. Ale ten pocit, že chce být ceněna jako žádoucí žena, ten minimálně jednou v životě měla každá žena (a netvrď, že ty ne:). I dnes či včera je tu téma, kdy maminka ročního dítěte se necítí ceněna jako žena, osobnost... co když ta potřeba dosáhne mezního limitu a najednou to prostě bouchne?
Já nevím, jak to měli lidi v úvodním příspěvku, čím se skutečně trápí a co je jen výmluva a omluva pro vlastní jednání a selhání...
Chlap chce být ceněn jako chlap, nejen jako živitel, žena jako žena a nejen jako hospodyně (např., dosadit lze cokoliv). Tohle děti nenahradí.

Ale i tak rozpady podobných vztahů vyvolávají smutek a děti to zasáhne, to nepochybně. Odovědnosti za jejich štěstí a vývoj se zbavit nejde, i když to vlastní štěstí člověk zamkne do šuplíku, či odejde hledat jinde...