Re: Právo na štěstí versus děti

Šmarjá, panno, ámen.

Podle mě vetšina matek jedná jako ty nejen proto, aby byly šťastné ony(děti), ale hlavně proto, aby byly šťasné samy.(neměly blbé pocity) Jinak tedy si myslím, že například můj syn byl daleko šťastnější, když jsem vypadla do opery než když jsem ho vlekla na maňásky. Udělat mu to 5x do měsíce, asi by měl tik.

Ale k tomu štěstí a cestě za ním.

Ty, co se domnívají, že je dobrý vyrazit rp. že není dobrý soudit, vzhledem k tomu, že "nevidíme pod pokličku"
Vysvětlete mi jednu věc.
Původní páry se napřed seznámily, zamilovaly, něco budovaly. Dělaly to dobrovolně. Jestliže se to rozklížilo, je za tím buď blbá volba nebo to, že ani jeden neumí ve vztahu spolupracovat. Nevěřím (kromě diagnóz) na svaté mučednice(ky) a jejich naprosto amorální protějšky, co je jim to náhle během let stane. On jí zahýbá, on chodí chlastat, on ji nutí uklízet do půl noci, on je trapnej ve společnosti..ona je štěkavá, ona fízluje, ona je tlustá, ona všechno utratí...
Pokud se něco takového ve vztahu vyvine, jak to, že si to ten chodec za štěstím nechal vedle sebe vyrůst? Nestane se mu to znova?