Re: Úroveň ZŠ

Báro,

no moje nejstarší by tě asi vyvedla z iluzí brzy....tohle strašně záleží na povaze dítěte. Naše nejstarší je z našich dětí asi nejvíce nadaná, navíc sociálně hodně vyzrálá, u ní jsem fakt neváhala, jestli má jít o rok dřív do školy a jestli na gympl ano nebo ne...sama od sebe se zajímala o milion a jednu věc, škola ji vždy bavila....ale hodně, opravdu hodně moc nesnáší domácí úkoly a strašně moc ji ovlivňuje kolektiv, ve kterém se pohybuje. Takže její školní výsledky víc odpovídají tlaku okolí než schopnostem.
Takže na základce už v páté třídě začaly řeči o špretch a cokoliv se týkalo učení bylo hnus, pokud nechtěla stát mimo kolektiv, a to ona fakt nechtěla, musela se alespoň tvářit, že je to pro ni také hnus, a byla nešťastná, že má samé jedničky a koukají na ni jako na šprta...
Na gymplu to má naopak, tam, i když nejsou žádný extra výkvět, protože je to gympl malý a dostat se tam šlo v druhém kole, jelikož z prvního ani nenaplnili třídu, tak za losera by byl ten, kdo by školu nezvládal, a ten tlak kolektivu je přesně opačný. Holka na učení doma kašle, opět je vrcholem její snahy, když udělá domácí úkoly, takže výsledkem jsou dvě trojky z předmětů, které ji totálně nebaví (dějepis, zeměpis). Ale protože fakt nechce být úplně na chvostu a protože tady je ceněný ten, kdo něco umí, tak je ochotná sem tam i něco udělat alespoň v předmětech, které ji baví (čeština, angličtina, matika, fyzika), a to ve smyslu, že bez učení z nich má jedničku (z fyziky spíš dvojku), ale když ted byla nemocná, je ochotná se na to podívat a dohnat to. U dějepisu a zeměpisu si nejspíš maximálně dopíše sešit, jestli vůbec .
Ona by měla ty trojky nejspíš i na té základce, ale zatímco na gymplu jí trojky vadí, na základce by se jimi pyšnila protože by se tak zařadila mezi ostatní.
Chci tím říct, že vedená k učení je, poměrně pozitivní vztah ke vzdělávání má (na gympl chtěla sama od sebe, s tím, že chce na VŠ), přesto to, jak moc a jestli vůbec je ochotná něco doma dělat, nejvíc záleží na tom, v jakém kolektivu se pohybuje.

Ostatní tři holky jsou snaživky, takže tam, když jim něco nejde, tak ta ochota k práci je mnohem větší. A ani jedna nemá potřebu se srovnávat s jinými a řešit, jak se na ně ostatní koukají, takže u nich nejspíš bude to naše snažení mít jiné výsledky. Takže mít jen tyhle tři, myslím si něco podobného, co ty....

Ostatně, ono je to tak i se čtením....že prý největší vliv má vlastní příklad a pomáhá, když čteš s dětmi atd....a opět přesně opačně. Mě doma děti vidí s knížkou pořád, mám ji na stole, a vědí, že mi ji nesmí ani nikam odložit, abych ji měla pořád při ruce...no a čte jen ta nejstarší a trochu to baví tu nejmladší...jedna z dvojčat má specifické nároky, které nejde pořádně uspokojit (už jsme vyčerpali zásoby s tématikou, která je hodně úzká), druhá čte jen z čítanky, co mají za úkol...a obě čtou jen proto, že to musí mít každý den do školy podepsané, aby si vzaly knížku a četly jen tak, to nehrozí, ani když se jim to snažím navrhovat, zejména ve chvíli, kdy se nudí .

Prostě člověk míní, děti mění .