Re: Ústavní soud o střídavé péči.

Monty

- neměl jsem pořádně kamarády, jen jsme si nějaké udělal, musel jsme k druhému rodiči

Sorry, tohle je dost blbost, dítě si kamarády dělá hlavně ve škole a v zájmových kroužcích, a pokud vím, tak při střídavce zatím stále ještě musí být zachována JEDNA škola...

- problém ovšem je, že děti na základkách, které mají školu někde uprostřed, mají ztížené podmínky se s kamarády stýkat. O školních přestávkách se toho tolik nestihne a pokud musíš jet po škole kus domů a nemůžeš se zdržet, tak to není ono; městské děti už dnes málokde chodí "před dům", takže v bydlišti to nebývá slavné.


- často jsem se v noci vzbudil a nevěděl jsem, kde a u koho jsem

Nechápu.

Jejda, to já si představit dovedu, ačkoliv mě to vůbec jako argument nenapadlo. Byla jsem na internátě a občas se mi to stávalo, to probuzení, kdy netušíš, kde vlastně spíš a kterým směrem vstát z postele, a je to do jisté míry děsivé.

- hodiny a hodiny jsem trávil v dopravních prostředcích

To je zas o té soudnosti rodičů, ono třeba přejíždět z jednoho konce Prahy na druhý jsou ve výsledku "hodiny a hodiny", nicméně tak to má většina lidí, je to celkem normální, nic patologického.

Ale nebývá to tak běžné na základní škole, tu většina lidí volí v rozumném dosahu, u středoškoláků pak je to jejich vlastní volba.

- téměř veškerý volný čas jsem musel trávit s rodinou - jednoho a za týden druhého rodiče

To je zase problém těch konkrétních rodičů a ne "střídavky" jako takové.

To máš pravdu, tohle dělá paseku i u běžného porozvodového uspořádání, v určitém věku se prostě musí rodiče smířit s tím, že dítě preferuje čas s přáteli, akorát když se "rodinný čas" musí podělit mezi dva rodiče, je to obtížnější. Občas si říkám, že si děti vyfotím a pořídím si plakát v životní velikosti, abych měla pocit, že je jakž takž vídám

- když se narodili noví sourozenci, pocit "nedomova" se ještě prohloubil, i když se oba rodiče a i jejich noví partneři snažili (v jednom případě si jeden rodič už další sourozence nepořídil)

Těžko posoudit, tohle jediné má celkem logiku, jenže zase - nebylo by to moc jiné ani bez střídavky.

Tak já myslím, že tohle je asi právě dost složité, protože těch vazeb, které musí jakž takž fungovat je kolem v takové situaci opravdu řádově víc. Moje děti si s otcovou partnerkou moc nesedí, ale v návštěvním režimu je to udržitelné. Ve střídacím by to byl záhul výrazně vyšší a nebylo by úniku. A to se tam nepletou žádné další děti. Náš domov je jejich zázemí a jsou tu primárně doma a ačkoliv si nehodlám nechat schvalovat partnera, nenastěhovala bych si domů někoho, s kým by si mé děti nesedly, právě proto, že je to jejich domov, nejen můj.
A sebelepší nový partner je nápor. Mám pubertální dcery. Když si představím, že by se k nám teď někdo nastěhoval, znamenalo by to i při nejlepší vůli omezení určité svobody, volnosti, kterou člověku domov dává, protože by doma byl pro ně cizí člověk... a sžívání není triviální a výsledek není zaručen.