Re: Ústavní soud o střídavé péči.

Grainne.. já to do důsledků zcela nechápu dodnes..... bývám v situacích, kdy si nevím rady, co je správně..

Asi jsem už to tu psala - četla jsem článek, jak někde na druhé polokouli nějaké princátko dostalo jako dítě dárek, který si přálo - svého otroka.. bylo to v té entitě běžné uspořádání.. Princátko vyrůstalo s ostrokem (byl to chlapec)..

V dospělosti princátko vystudovalo v civilizovaném světě a došlo k závěru, že otroctví není přirozená a správná věc - a své otroky (skutečné otroky) prostě osvobodilo.

Co se stalo? Ti otroci (i ten jeho osobní) nikdy nedokázali žít jako sovobodní lidé, nikdy se nedokázali považovat za stejně hodnotného člověka, jako byli jejich "páni".. třeba když pršelo, oni mokli a nad pány drželi plátěnou střechu - a kdyby jim ten pán řekl, neblbni, pojď se taky schovat - tak by se ten otrok rozčílil, že něco takového není možné, vždyť on musí moknout - to je přeci normální, přirozené - nikdy se toho nezbavili.. pocitu, že nejsou rovnocení lidé.....

Hodně na tu příhodu myslívám, uvědomuji si na tom, jak fungují ty vzorce, předávané v rodinách, jak funguje, pokud je člověk vystaven dlouhodobě nějaké životní roli, či situaci a ta se jen z pozvolna vvvíjí, vyhrocuje, rodinka přitahuje kouhouty - a ten člověk, kterého se to týká, si vůbec neuvědomuje, co se děje a pak si není schopen uvědomit, co se vlastně stalo - že získal určité nastavení, žeho takto "vychovali" - a že se s tím těžko něco dělá..

Uvědomuji si na tom příkladě, jak vznikají problémy uvnitř člověka.. protože - všichni jsme se narodili a byli jsme si rovni, všichni jsme měli stejné nastavení.. ale od té doby, co jsme se nadechli, nás někdo začal nějak formovat, utvářet.......