Jiné jméno než děti,jímé jméno než manžel a výhody/nevýhody s tím spojené

O zmatení jmen v naší rodině jsem už psala v dřívější komentáři - stručně zopakuju, že za svobodna jsem se jmenovala po otci, bratr a sestra po matce. Bratr byl z prvního mámina manželství a ona, coby rozvedená, žila s mým svobodným otcem bez sezdání bezmála 40 let, na svatbu došlo rok před otcovou smrtí, a to čistě z formality, aby se předešlo komplikacím s dědictvím a závětí. Matka si sňatkem jméno nezměnila. Takže má stále své "rozvedené" příjmení.
Já jsem to jako dítě vnímala jako něco samozřejmého, i když jsem tomu zase tak úplně nerozumněla. Občas se stalo, že mámu považovali za mou babičku - měla mě ve 39 letech a vypadala tak o 5let starší, nebylo moc divu.

*Když jsme začala mluvit o svatbě s mým prvním manželem, moje přání ponechat si rodné příjmení bylo jasně zamítnuto. NE – NEEXSTUJE… Dost mě to míchalo, protože jsem cítila obdobně jako Klára, že jsem individualita a ne „něčí žena/manželka“ = majetek. Že moje rodné jméno je hezké, české, sice dlouhé, ale zkrátka moje a po tatínkovi. To byl velice šikovný loutkář, loutkoherec a výtvarník, a kdyby měl syna, určitě by dříve, než jíst příborem, uměl vyřezávat dlátkem : -)) V tátově rodišti bylo jeho jméno s řezbářstvím spojeno už několikátou generaci. Říkala jsem si, že by bylo správné, kdyby někdo nesl to jméno dál… Bohužel stejný názor měl i manžel na své jméno Růžička, takže jsem se svými argumenty ani prosbami neobstála.
Kvůli dětem (a kvůli nechuti a pohodlí) jsem si nechala Růžičková i po rozvodu.
*Je zajímavé, že můj druhý manžel mi tuto neprůraznost trochu vytýkal – proč prej jsem si nechala příjmení po tom „blbcovi Růžičkovi“, prý by to děti určitě pochopily, a kdyby pak o ně přestal mít zájem, mohla bych je nechat přejmenovat podle sebe. No – nechtělo se mi to řešit zrovna takhle a u toho zůstalo.
Na druhou svatbu jsem se moc těšila, moc jsem si přála už oficiálně patřit ke svému muži… Neumím to přesně vysvětlit, ale bylo to tak. Kdybych se vdávala poprvé, snad by mě nechat si rodné příjmení ani nenapadlo! Teď jsme ale řešili jinou věc – kvůli dětem jsem chtěla zůstat Růžičková, a zase přišel na přetřes ten „blbec, co po něm mám příjmení“… Prej v žádným případě !!! Já jsem zase říkala:“No přeci nebudeme všichni Šebestovi, jenom Štěpka s Péťou Růžičkovi ! Vždyť by byly jako přívažky nebo tak něco !“ A zase jsem neuspěla… Protože už to ale úřady umožňují, mám příjmení obě: Šebestová Růžičková (bez pomlčky). Sice by to podle mě mělo být obráceně, tedy: Růžičková Šebestová, ale není…

*Mám jednu nepříjemnou zkušenost, když byl syn na jaře v nemocnici. Jako doprovod tam s ním byla moje matka, se kterou jsme si denně volali co a jak. A pak mi najednou volá bývalý manžel: „Petříka dneska pustěj, tak tam zavolej, kdy si pro něj přijedeš…!“ Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším, mluvila jsem s matkou po vizitě a říkala, že se uvidí až podle zítřejších výsledků atd. Jak to, že bývalý manžel má čerstvější informace, než já ?!?
Vysvětlilo se to brzy – moje bývalá tchýně byla přesvědčená, že jim okolo Péťova zdravotního stavu „mlžím“, a tak si tam zavolala sama. Představila se jako Růžičková, a tak jí pokládali za matku. S ošetřující lékařkou vše dopodrobna probrala. Pak zavolala svému synovi, ať mi vyřídí, že si pro Petříka mohu dnes přijet ! Myslela jsem, že vyskočím z kůže !!! Totéž si myslela i lékařka a sestry, když jsem se jich znovu na všechno vyptávala. Skoro mi ještě vynadaly, že informace o zdravotním stavu poskytují jen rodičům… Proč jsem to prý tchýni neřekla ?!?! ..A já se svou bývalou tchýni neviděla už 3 roky !!!
No – s tím jménem to pravda zase tak nesouvisí, pošlu to ještě do rubriky „tchán, tchýně“, ale kdyby si v kartě přečetli, že maminka se jmenuje Šebestová Růžičková a ne jenom Růžičková, mohl být klid :- ))) Už vím, na co si příště dát pozor :- )))

*Jinak – manžel šel do lékárny Anežce pro hotovou mastičku, a na otázku: „Na které je to jméno, prosím ?“ Odpověděl bez váhání: „Růžičková…“ :- )))