O jménech?

Já nevím, proč by se Klára nemohla jmenovat jak uzná za vhodné. Přiznám se, že při soustavném hláskování svého nebovyklého předlouhého příjmení za svobodna (německé jméno se zdvojenými souhláskami) jsem si přísahala, že si vezmu prvního Nováka, kterého potkám :-)) S dlouhým křestním jménem jsem se navíc nikdy nevešla do úředních kolonek.... Dnes mám jméno manželovo, sice není Novák, ale jméno je podobně běžné. Líbí se mi, že má naše "rodina" stejné jméno, pro mě je to symbol toho, že patříme k sobě a vůbec si nepřipadám jako manželův majetek.

No a teďka se dostáváme k problému. Hned po svatbě jsem začala žít v USA. Protože tady se s jménem nědělají velké štráchy, zkrátila jsem křestní a usekla -ová. S tímto jménem tady žiju, pod ním mě znají v práci (naše personalistka ví, že v pase a na pracovním povolení mám jiné jméno, ale je asi jediná), mám na něj kreditky atd. Nikdo to nikdy neměl potřebu nějak komentovat, natož řešit. Až do té doby, kdy jsem se tímto jménem podepsala pod český článek... přišlo mi správné podepsat se jménem, pod kterým mě všichni znají, které je moje jméno. A podobně jako tady na Kláru, se na mě vrhli anonymní přispěvatelé diskuze (vystupující pod svými nicky) a žádali, abych se podepisovala svým pravým jménem, protože takhle se jistě nejmenuji. Žít v Čechách, tak na mě snad pošlou c.k. mravnostní policii za pohoršování veřejnosti :-)))
Historka svým způsobem zábavná, ale ve skutečnosti velmi smutná...