Tradiční myšlení

Je vidět, že patriarchát má hodně hodně hodně silné kořeny... To, že se zamýšlím nad takovými věcmi, jako je moje příjmení, neznamená, že bych neměla čas na ostatní věci, na svoje děti, na manžela, na práci... Není to tak, že ženská je buďto zlá kariéristka, nespokojená, ošklivá, nevyrovnaná feministka, nebo šťastná matka zašitá doma, posluhující. To, že přemýšlím nad tím, jak se jmenuju, neznamená, že jsem psychicky nevyrovnaná hysterka závislá na mamince a tatínkovi.
Na prvním místě jsou pro mě mé děti. Stejně tak pro mého muže. Pokud jsme se takto dohodli, pokud můj muž pokládá za přirozené, že se mohu rozhodnout, zda přijmu nebo nepřijmu jeho jméno, že se mohu rozhodnout, jestli budu mít děti nebo jestli budu studovat nebo pracovat (stejně jako se může rozhodnout on), potom nevím, v čem vidíte problém. Funguje nám to tak a pro rodinu je nejdůležitější, aby to fungovalo.