Re: Speciální školství: luxus nebo ponížení?

Rybičko, to je naprosto přesné!
Taky jsem pracovala ve specce, v pomocné třídě. Tyto děti měly 8-letou školní docházku, absolvent měl umět sčítat a odčítat do 20, naučit se číst a psát malá písmena a ti chytří zmákli až tři velká. už je ale neuměli spojit do slov, takže neuměly ani přečíst, co bude zítra k obědu. Copak tyto děti mohou být zařazeny do normální školy? Vždyť by se jim tam ostatní smály a byly by neustále terčem posměchu i od daleko mladších dětí! Já tam s děckama jednou vzorně uklidila školní předzahrádku, byl to momentální nápad, když jsme tudy šli a viděli papíry v keřích. Tak jsme to vyhrabali, keře ostříhali, zametli. Měly jste vidět, jak se zrovna tyhle děti doslova rozsvítily štěstím, když je druhý den přišel ředitel do třídy pochválit!
Moje zkušenost: když budou tyto děti ve specce a dostanou citlivé učitele, moou se i něco naučit. Hodně z nich ale musí být v dospělosti např. v chráněných dílnách nebo v chráněném bydlení, protože jsou fakticky negramotní. Proto potřebují dohled a ochranu, aby jim třeba někdo neublížil (na což jsou specialisti třeba někteří prodejci modrého z nebe, bez čeho teda absolutně nemůžete žít). Společnost tyto lidi vceku nepoškozuje, ona si jich zas tak moc nevšímá a je ochotna je tolerovat, pokud nejsou hluční a nevhodně na sebe neupozorňují (což je specialita třeba Romů).
No, a pak jsou děti někde na půl cesty mezi těmito dětmi a dětmi normálními. Těm je taky třeba pomáhat a citlivě vést, aby se v dospělosti dokázaly do společnosti zařadit.