Mám postiženou dceru, chodí do speciální školy a nestydím se za to, naopak jsem se školou spokojená. S čím spokojená nejsem, je neustálá tendence bagatelizovat názor rodičů, přikládat proti tomu jedinou váhu názoru odborníka, který dítě vidí poprvé v životě jednu hodinu a na základě toho vydá doporučení ke vzdělávání. Takto onálepkovaná skončila má dcera v rehabilitační třídě. Byla jsem považovaná za matku - idealistku, která vidí své dítě s deseti páry růžových brýlí. Nakonec jsem našla psycholožku, která udělala správně diagnostiku a ejhle, i bez růžových brýlí dcera zvládá o stupeň vyšší vzdělávání v pomocné škole, bez individuálního plánu, tedy zvládá naplňovat osnovy. Sečteno, podtrženo, vlastně se nemůžu divit, že autorka podala článek tak, jak podala. Černobílé vidění je bohužel výsadou řady odborníků, kteří rozhodují o osudech našich dětí a kteří zjevně nevidí velký rozdíl v tom, jestli vychodí rehabilitační, nebo pomocnou, jestli ujde 10 kroků nebo žádný... Přístup k handicapovaným je v Čechách tristní. Potkala jsem nedávno americkou specialistku a tam byl vidět markantní rozdíl. Jejich pohled je: Ona je na vozíku, jak jí můžeme pomoci, aby nebyla? Český pohled je: Jo, ona je na vozejku? Tak to snad ani nemá cenu ji nějak trápit. Myslím, že řada, řada lidí "normálních" by inkluzi potřebovala jako sůl už od dětství, protože to, že někdo například drží bezlepkovou dietu a celá třída to ví, rozhodně nevede k tomu, aby byli postižení a jejich rodiny vnímány jako stejní lidé. A článek je toho jasným důkazem.
Edudant a Francimor od Karla Poláčka v Hudebním divadle v Karlíně
Tipy na vánoční dárky pro celou rodinu
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem
Kreativ Ostrava 2025Ostrava-město
Beseda a autogramiáda Aleny MornštajnovéPraha 1 Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.