musím říct, že souhlasím s lídlou

musím říct, že souhlasím s lídou.
Mám doma tříletou říkejme závislačku, včera jí byla diagnostikována ADHD + hyperaktivita.
Ale dcera sice usíná se mnou případně sama, ale do 5ti minut je tuhá.
V noci se budí - to ale souvisí právě s tou ADHD.

Většinou má taky radši, když jí třeba pomáhám já, ale protože jsem jí nikdy nelhala a nikdy se nevypařila jen tak (je mi to proti srsti), představ si, že jsi roční, dvouroční dítě a maminka je tvoje 100% bezpečí, jdeš s ní ven.. a najednou tam není.

Vždy když jsem odcházela, tak to věděla a i přesto, že někdy plakala a plače třeba i dnes, když prostě odejít musím, tak musím.
Nicméně už v roce a půl se jí dalo bezproblémů vysvětlit, že teď ji bude chvíli hlídat teta, babička... a ona to vzala, věděla, že se zase vrátím a ač na mě naprostý závislák, při hlídání zlatá, poslechne všechno.

To stejné s manželem, pokud jsem doma, radši volila dřív mě, ale pokud nejsem, tak i v noci v pohodě může dojít manžel. Problém je, když mě jakoby cítí doma, ale za posledního půl roku se to hodně zlepšilo, že jde i za manželem, nebo i návštěvou, a to v poslední době většinou - aby pomohli obléct, obout atd.

A to je u ní ta separační úzkost ještě prohloubená tím ADHD má až panickou hrůzu, že se jí něco stane.

A přesto - usíná do 5ti minut a když nejsem já, usne klidně sama nebo s kýmkoliv jiným a to +-30 minut ve 20h večer.
Čekáme neplánovaně třetí, chtěli jsme, ale s ohledem na dcerku až později.

Taky se bojím jak bude reagovat, ale poslední tři měsíce mě velice mile překvapuje, s jakou až obranářskou urputností chrání a hlídá věci pro miminko, jak na něj mluví do bříška a hladí ho. Tak doufám, že to nějak zvládneme. A s tím nočním buzením, holt budu muset vstávat ke dvěma.

Jinak taky měla hysterie kolem toho druhého, když se v noci vzbudila a já potřebovala třeba čůrat. Když nechtěla manžela, tak prostě řvala, než jsem se vrátila, případně šla se mnou na wc, ale opět - má separační úzkost spojenou s ADHD, což jsem ale v té době nevěděla.

Jinak pokud něco řeknu, jsem rovněž nekompromisní a musím říct, že se to opravdu vyplácí, polevuji pouze, když je nemocná, protože to člověk chápe, což nemocná je zrovna teď, ale zrovna včera se dívala asi hodinu na pohádku s manželem, což taky pravidlem nebývalo.

Tak se drž a opravdu jí nelži, ona cítí hroznou úzkost, že se jen tak vypaříš, prostě jí to vysvětli a hotovo. Nechce usnout, protože má strach, že se vzbudí a ty tam nebudeš.
Takhle se vzbudil jednou synovec, byly mu asi 2,5 a maminka nikde nebyla a on řval v noci. Prostě si odešla na mecheche, nejen že to synovi neřekla, ale nechala ho hlídat naprosto nespolehlivého opileckého spolubydlícího (proto, že syn spával celé noci - si myslela, on ale asi nespával, asi jen kouk a když tam byla chrupal dál), no a takhle se vzbudil a ona tam nebyla a vykládá to do dnes, a v noci se budí taky do dnes - vykládá, že se vzbudil v noci a maminka tam nebyla a že byla tma a hrozně se bál - už je to dva roky a furt si to pamatuje.