Re: dcera-závislák

Souhlasím s Lídou. Vy jste rodiče, vy určujete, co a jak. Mám pocit, že jakmile dcera projeví nespokojenost, tak hned ustoupíte jen proto, aby byl klid. Takhle si ale zaděláváte na větší problémy. Jak říká Lída, od rána třeba několikrát zopakovat, co se bude dít ten den. Když přijde za malou manžel, tak prostě říct, že maminka teď nemůže (odpočívá, uklízí, žehlí... cokoli, co je pravda). Když víš, že jdeš večer ven, říct to. My taky synovi večer říkáme, že jdem "na pivečko" apod. (když jde manžel nebo já někam). Říkat věci tak, jak jsou. Nelhat, nevymýšlet si. A co se týče uspávání. Náš syn taky byl schopen usínat dlouho a jeden z nás u něj byl. Ale cca od jeho 2 let (to už spával půl roku ve velké posteli ve svém pokojíčku) jsme začali praktikovat to, že se s manželem u ukládání střídáme. Jeden večer já, jeden večer muž. Syn si na to tak zvykl, že už ráno hlásí, kdo jde s ním večer spinkat. V posteli mu přečteme pohádku, prohlídneme knížku. Necháme svítit lampičku, pustíme dětské písničky a nachystáme knížky, co si chce prohlížet. A odchází se. Sem tam zavolá, že něco potřebuje. Ok. Ale usíná sám. A žádný vymrčování. Ví, že na mě to neplatí. Řekla bych, že dcera to prostě zkouší. Ale když vytrváte a budete trvat na svém a budete důslední, zvykne si. Držím palce