Re: dcera-závislák

Mono, já to s tou autosedačkou vidím tak, že to rozmar už je. Tady nejde o to, že to není životně důležité, tady jde o to, že tatínek přeci umí připoutat dítě stejně dobře.
Jiná je situace, pokud mi dítko řekne předem - mami, připoutáš mě?
Velmi ráda mu vyhovím. Ale aby si to rozmyslelo už při jízdě a vztekáním mě donutilo ho přepnout, to už považuju za zbytečný a nevyhovím, ale vysvětlím, že tatínek si dal pozor a připnul ho dobře a teď jedeme a musíme se soustředit na řízení, však koukej, jak kolem nás jezdí auta rychle ... atd.

Tady nejde o neposkytnutí mateřské náruče, kdykoliv je třeba, tady jde o to naučit dítě, které je přirozeně závislé na osobě, která ho krmí a je s ním většinu času, že i otcovská náruč, zvlášťp okud nemůže být poskytována tak často vzhledem k pracovnímu vytížení, poskytuje útěchu a péči.

Ona je i situace jiná, že tebe to plně uspokojuje, z příspěvku zakladatelky mám pocit, že závislost dcery už považuje za příliš velkou na to, aby jí ustála sama. Proto hledá cestu, jak z toho ven. Nemyslím si, že jí chce odhánět nebo tak, jen potřebuje víc svého prostoru - a taková potřeba je velmi individuální.

I u dětí a přijde mi, že mnoho dětí přímo čeká na to, až se mu další možná náruč ukáže.