Re: Dcera - závislák

Ahoj,

také jsme měli takové závislé období. Neříkám, že je to všelék, ale zamyslela jsm se nad tím, že to asi bude otázka duvěry. A jak už tu někdo radil, nám hodně pomáhá vždy dopředu si říci program. Děláme to každé ráno v posteli a pak si ho během dne několikrát připomeneme. Taky jsem se prostě na nějaký období vzdala všech svých aktivit, trvalo to asi 3 měsíce a nikam jsem nechodila a nebo ho brala s sebou. HOdně jsem mu v to období zdurazňovala, že ho mám moc ráda, že je muj kluk a že se nemusí ničeho bát, že jsem jeho maminka a nenechám ho nikdy dlouho samotného. Vyprávěli jsme smyšlené příběhy o dětech, co je hlídala teta nebo nějakou takovou story. My žijeme daleko od rodiny a kluk byl zvyklí vždy být jen se mnou. Chodila jsem v tu dobu do MC a tam si holky dělaly hodně seance bez dětí. Nakonec jsem ale i sama tak nějak z tohohle vycouvala neb se mi nezdá, že to je ta pravá náplň MC a začala se více věnovat dětem v herně a malý najednou začal sám se vzdalovat, šel ven na zahradu za dětma a vubec mu nevadilo, že jsem zustala ve vnitř. To předtím jsem nemohla jít ani z herny na WC. Myslím, že potřeboval čas na získání duvěry. Dneska když pŕijedu k našim, povím mu, že jdu pryč a až se vyspinká, tak už budu doma. Vždy svuj slib dodržím! A on s tím nemá sebemenší problém. Taky ted´ s druhým očekáváním jsme ho i tady začali trénovat s jednou tetou, kdybych náhodou musela do nemocnice a je to uplně v pohodě. Vždy si už večer řekneme, že pujde ráno k tetě Beátě a tam si budou hrát, zatímco maminka pujde ukázat miminko panu doktorovi a je naprosto v pohodě.
Tak to neber jako dogma, nebo zaručenou radu, ale nám se tohle osvědčilo, velmi pomalé odpoutávání a vyplatilo se.