Re: Dcera - závislák

Chování tvé dcery v tomto věku je normální. Ono je naopak divné, když takto malé děti NEJSOU "závislé". a jdou, když to přeženu, s každým. Je jim jedno, zda tam matka je či ne. To, že tě má ráda a chce, je pozitivní. Co po těch dětech chcete? Aby hned z porodnice odkráčeli po svých a už neotravovali? To nevydržíte ani pár let blízkou přítomnost někoho, kdo vás potřebuje a má rád?
Proč by měla usínat sama, nebo s někým jiným, když ty jsi její nejbližší? Ty by jsi usnula, kdyby ti někdo do postele nakvartýroval nějakého cizího chlapa, ať nejsi závislá jen na tom svém, ať v klidu spíš? Byla by jsi ráda, kdyby tě někdo, komu věříš nejvíc, někam odvedl a nechal tě tam, ty nevíš, kdy přijde a JESTLI přijde? Nejlépe někam, kde nikoho neznáš a všichni mluví jinou řečí než ty:)
Znám pár žen, které ve věku 30 let tvrdily, že neusnou bez chlapa... ale své malé třítýdenní dítě nechaly vyřvat samotné v pokoji v postýlce, aby "bylo samostatné" a ony nebyly "otrokem dítěte". Na hlavu padlé.

Chápu, že jsi unavená, taky jsem byla. Uspávám osobně už 3. dítě. Ty starší se samostatností (samostatností, ne vyřvanou rezignací) nemají problém. Mojí nejmladší je 20 měsíců a také ji osobně uspávám (výjimečně usne i s tatínkem nebo tetou, pokud tam nejsem)... já se tedy snažím ji uspat kojením, ne vždy to vyjde, tak s ní pak ležím, dokud neusne. Spí se mnou. To, co do ní teď vložím, se nám i jí vrátí, vidím to u synů. Samostatnost dětí se neprojevuje tím, že se uřvou ke spánku a časem rezignují, nebo jdou s každým.
Samostatné dítě má hlavně důvěru v rodiče, proto může klidně prozkoumávat ostatní svět. Přijde mi nerozumné hazardovat s důvěrou dětí...