Re: dcera-závislák

Inko, ty jsi dospělá a máš tisíc možností, jak se zachovat, jak se k situaci postavit (byť spousta dospělých taky volí to nejprimitivnější a to křik), předpokládám, že ty už víš, co znamená hodina a co týden, kdežto řeč je o asi rok a půl starém dítěti a to neví, že samotné ve tmě je v bezpečí, neví, že za hodinu přijdeš, pro něj je hodina jako den, neurčitý pojem.

Bravad, manžel není pro děti cizí člověk, ale v době kojení jim rozhodně není rovnocenně blízký jako já. Ve věku rok a půl děti ještě kojím, uspávám, rozhodně nikam neodjíždím. Ale ono je to dáno i našimi povahami, já jsem velká náruč, na děti i křičím, ale vždy přitulím. Muž je hodný, ale docela neempatický, děti prostě raději chodí na tulivou ke mě. Krom nejmladší dcery, ale vůči ní je manžel něžnější než na syny:)

K autosedačce- je to pro vás tak důležité? Možná je to od dítěte rozmar, ale... je zrovna TOHLE tak životně důležité, že tam mrháte svou energií, bojujete s dítětem o moc a vnucujete mu za každou cenu svou vůli? Proč by si děcko nemohlo vybrat, kdo ho připoutá? Co tím získáte (krom "dobrýho pocitu" - vyhrála jsem!)?
Tak ať si vybere, já směřuju svou energii tam, kde to pokládám za důležité.
Mě taky není jedno, kdo na mě šáhne.