Re: dcera-závislák

Moje zkušenost je, že se vyplatí na maximum věcí, který může ovlivnit, připravovat. A komentovat je.

Myslím si, že je velmi tenká hranice mezi tím, že má dítě rádo, když ho např. koupe maminka, a mezi tím, kdy tatínek NESMÍ. Tatínek je taky rodič a rozdílné přístupy jsou důležité.

My s tímhle trochu bojovali u mladšího syna a hodně pomohlo, že jsme mu - i ve velmi útlém věku - všechno vysvětlili. Tatínek tě teď utře a maminka ti připraví postýlku. Nebo tatínek ti dá mlíčko, protože maminku teď potřebuje bráška. Ze začátku jsem dávala pozor, aby mě u té druhé činnosti viděl, aby viděl, že je to opravdu tak. A nejvíc asi pomohlo, že syn byl s tátou sám celý víkend. Sice se mu stýskalo, věděl, kde jsem a že je se mnou aj starší brácha, první den byl plačtivější, ale po víkendu byl úplně v pohodě a mnohem víc k tátovi přilnul. Jasně, ne u každýho dítěte to proběhne takhle dobře.

Ale obecně chci říct, že to chce především snahu z tvojí strany, maximálně tatínka zapojit, dceři vše vysvětlit, být v klidu a nenápadně na tatínka předelegovat různé činnosti, které zatím akceptuje jen od tebe. Jasně, někdy má dítko náladičku, že fakt nic jinýho než mateřská náruč nepomůže, ale někdy vycejtíš, že to zkouší svoje možnosti ovlivňovat chod věcí kolem sebe.

Ovlivňovat ano, ale ne řídit.

S příchodem sourozence, to těžko soudit, jak velký žárlení proběhne, jak se srovnáte ... řekla bych, že je to zase dost ve vás, jak se postaráte o to, aby to proběhlo co nejlépe a v klidu. Nikdy neuchráníte děti problémů, ale stačí dost velká rodičovská náruč a ono to půjde.