Re: taky nadané dítě

Ahoj Jášo, s velkým zájmem jsem si přečetla Tvůj příspěvek, mám doma totiž to samé. Syn měl zvláštní zájmy už od malička, kromě toho, že byl neuvěřitelně náročný a protivný, v roce a půl znal písmenka, kolem pátých narozenin objevil v papírnictví periodickou tabulku prvků a do týdne ji uměl. Čtení i psaní v té době samozřejmě zvládal, počítání také včetně matic atd. Nadání jsme si všimli velice brzy my, potvrdila školka, PPP i Centrum rozvoje nadaných děti při FF MU v Brně. Syn navštěvoval věkově smíšené oddělení ve školce, zvláštní režim neměl, přesto se neměl ve školce špatně. Nikdo mu nepřipravoval žádný zvláštní program, ale on žil stejně ve vlastním světě a jenom hučel pořád do učitelek informace typu princip fungování jaderné elektrárny, rozdíl mezi vodíkem a heliem a další, což samozřejmě jinak velice trpělivé učitelky přivádělo na hranici šílenství, protože s ním nemohly a nedokázaly držet krok. Do školy byl rovněž na doporučení PPP začleněn předčasně - ještě před šestými narozeninami. Od první třídy funguje s individuálním studijním plánem, takže hned od začátku chodil na část výuky o ročník výš. V září mu bylo osm, chodí do třetí/čtvrté třídy a v pondělí píše závěrečnou práci z matematiky za čtvrtou třídu a začne pátou.
Sociální stránka silně pokulhávala a doteď to trochu vázne a právě tady vidím ohromný přínos smíšených tříd v MŠ. Děti si tam uvědomují, že každý má svoje vlastní tempo a že je důležité si vzájemně pomáhat. V těchto dovednostech se tam syn posunul výrazně dopředu, ve škole mu taky vyšli vstříc. Syna vozím do vesnické malotřídky. Tady by mohl můj příspěvek končit, kdybych neměla ještě mladší holčičku:-) Dcera byla pravý opak svého brášky, klidné a milé dítě, vždy nekonfliktní a oblíbené v kolektivu. Její vývoj probíhal nějak samozřejmě a setrvačně bez našich zásahů, dokonce při zavazování tkaniček nepadala na hlavu a trefila se u jídla lžící do pusy. O to větší bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že dcera umí číst a psát, aniž by ji to někdo učil. Prostě najednou přinesla nakreslenou a napsanou knížku vlastní výroby o princi a princezně. Poradnou prošla taky, ale u ní doporučila psycholožka nástup do školy v řádném termínu, na předčasný nástup nebyla zralá. Zároveň potvrdila mimořádné rozumové i výtvarné nadání a doporučila, ať s ní školka individuálně pracuje. Dcera chodí do jiné školky než syn a tady je asi kámen úrazu. Zprávu i doporučení poradny jsem do školky donesla ještě na konci minulého školního roku a když jsem se letos ptala, co se se zprávou stalo, dozvěděla jsem se, že je založená u evidenčního listu a že s dcerou nijak nepracujou. Prý má občas možnost přes poledne pracovat s náročnějšími pracovními listy. Zatím dcera tuto možnost nevyužila...no jestli to nebude tím, že neví o tom, že by měla? Škoda. Škola nás čeká příští rok a půjde ve šlépějích svého bratra, myslím, že s případným individuálním plánem nebude opět žádný problém. Přeju všem rodičům podobně postižených dětí především pevné nervy.