Re: taky nadané dítě-naprosto souhlasim

Díky, Lucie
souhlasím s tebou, mluvíš mi z duše. Ještě bych k tomu dodala, že studie odborníků prokázaly, že nepodporování nadání u některých dětí, především u dívek, protože jsou přizpůsobivější a nechají se lépe zpracovat do průměru, vede nejen ke stagnaci, ale mívá za následek, že z nadaného dítěte v raném věku se stane neúspěšný dospělák, který celou ZŠ sice procházel z vyznamenáním, ale vztah ke vzdělávání cestou někde ztratil a v momentě, kdy se na střední škole musel začít učit, protože odposlouchané z lavice už nestačilo, najednou zjistil, že se vlastně učit neumí. Když si vzpomenu na gymnázium, nebylo zdaleka vyjímkou, že děti, které se na ZŠ musely tvrdě učit pro dobré známky, prošly gymnázium snáz a úspěšněji než ty, které měly na ZŠ samé jedničky bez učení a také spíš pokračovaly na VŠ.
Jsem rozhodně zastáncem toho, aby byl dítěti umožněn rozvoj podle jeho schopností. A nejde to zvládat jen v kruhu rodinném. Samozřejmě, že se synovi věnuji jak jen to jde, ale jsou věci, na které nestačím, nejsem a nikdy nebudu např. odborník na chemii či mineralogii. V šesti letech chodil na lekce chemie se studentkou VŠ, škola mu umožnila navštěvovat hodiny chemie v osmé třídě, ale jeho v té době zajímala jiná oblast, která se na ZŠ vůbec neučí. K osmým narozeninám si syn ze všeho nejvíc přál Slovník cizích slov, protože moje věčné odpovědi "nevím" už ho neuspokojovaly. Z knihovny si nosí hromady slovníků a baví ho si v nich číst a porovnávat jazyky. K loňským Vánocům nechtěl nic jiného, jen Čínský slovník. Po půl roce začal chodit na čínštinu (nebylo vůbec jednoduché ho sehnat, kurzy pro dospělé probíhají většinou v pozdních hodinách), jenže tím, že se začal učit doma sám, i tam je napřed a nebaví ho pomalé tempo. K letošním Vánocům si přeje Japonský a Hindský slovník (ten v knihovně nemají). Vyrábí knihu čtyřlístku v arabštině :-) Hraje na klavír. Vlastně má na všechno hrozně málo času, přitom ve škole se nudí. Už dávno nezvládáme uspokojovat jeho touhu po vědění, naštěstí je čím dál víc samostatný.
Aby nevznikly dohady, já nechci, aby škola uspokojovala všechny synovy vzdělávací potřeby, to samozřejmě není reálné, ale představovala bych si, že by mohla být pružnější a určitě bych uvítala speciální školu pro nadané děti, která by mohla spolupracovat s odborníky v různých oblastech. Ale to je bohužel hodně velká utopie.