Co se to tu děje v trávě?

Brouček narodil se právě.

A jak roste, umíní si,

do nebe, že zaletí si.

Vylít vzhůru, ještě, ještě,

srazila ho kapka deště.

Leze, leze brouk,

vítr do něj fouk.

Roztočil ho dokola,

zavolejte doktora.

Převalil se brouk.

Kocourku Mourku

pojď z půdy dolů
máme tu mlíčko
dáme si spolu
ale jen polovic!
slyšíš to Macku?
Jé ty si nešika
strčils tam packu.

Kočka leze dírou,

pes oknem, pes oknem,
/:nebude-li pršet, nezmoknem,:/
 A když bude pršet,
/:až vysvitne slunko uschneme, :/

Naše kočka strakatá,

měla čtyři koťata.

Jedno mourek, druhé bílé,

třetí žluté, roztomilé

a to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

Naše kočka strakatá

ta má hezká koťata.

Ráno vstanou z pelíšku,

protáhnou se trošičku,

kočka s nimi procvičí,

všechny cviky kočičí.

V zahradě pak pod jabloní,

za ocáskem se tam honí.

Kdo pak by to jenom řek,

rychlejší je ocásek.

To koťata nebaví,

tak si lehnou do trávy.

Ptal se kocour kočky,

zač je kilo čočky,
kočička to nevěděla,
staré myši ptát se chtěla,
myška se jí vysmála,
ještě se jí schovala.

Na počátku světa byli

všichni motýlové bílí.
To se slunci nelíbilo,
proto jich pár pozlatilo
a hned místo bělásků
je tu hejno žluťásků.
....
Jeden z nich spad do strouhy
vysloužil si ostruhy
i plášť dostal zcela nový
otakárek fenyklový.
...
Jednou večer na rybníkem (?)
s velkým černým potápníkem
jeden motýlek si hrál
a byl z něho admirál.

Kdyby byli, milí zlatí,

motýlové baculatí,

to by měli život těžký.

Křídla by je neunesla,

museli by chodit pěšky.

Já jsem motýl přelétavý,

nestačí mi jeden květ.

Od kvítečku ke kvítečku

všude sbírám sladký med.

Od růžičky k pampelice

sladký nektar piju rád,

a když večer zešeří se,

potom půjdu krásně spát.

Vlak

Jede nocí dlouhý vlak,

za ním kouř je jako mrak,
je to tak, je to tak,
jede nocí dlouhý vlak,
veze uhlí, je to tak.

 Jede, jede vláček, jede, jede vlak,

honem milé děti, rychle nasedat!
Pojedeme k babičce, strýčkovi a tetičce,
Praha, Brno - stát!
Rychle vysedat!

Rychlík jede, houká, hvízá,

to je přece jiná jízda!
Můj dřevěný vláček, jede jako ráček.

Jede vláček kolejáček

po rovině do zatáček.
Š-š-š, hu-u-u
vláček už je v tunelu.

Jede, jede mašinka,

kouří se jí z komínka,
pan průvodčí má kleštičky,
proštipuje jízdenčičky, tramtárádádádádá,
je to velká paráda.

Jede, jede mašinka,

kouří se jí z komínka.

Pan průvodčí za rohem,

maže chleba tvarohem.

Jede, jede vlak,

rychle jako drak.

Jede, jede do daleka,

kde na děti voda čeká.

Rychlík houká, hučí, hvízdá,

to je přece jiná jízda,

můj dřevěný vláček

leze jako ráček.