Všechny naše deníky

Brambora
Kutálí se ze dvora
velikánská brambora.
(ruce máme před sebou,
motáme s nimi a jako "kutálíme")
Neviděla, neslyšela,
(dlaněmi zakryjeme oči, uši)
spadla na ni závora.
(dvakrát tleskneme rukama)
Kam koukáš, ty závoro?
(pravou rukou se vztyčeným
ukazovákem děláme "ty,ty, ty")
Na tebe, ty bramboro!
(levou rukou se vztyčeným
ukazovákem děláme "ty,ty, ty")
Kdyby tudy projel vlak,
(krouživými pohyby rukou
předvádíme "vlak")
byl by z tebe bramborák!
(opět do rytmu tleskáme)

Kolo, kolo mlýnský
Kolo, kolo mlýnský za čtyři rýnský,
kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo,
udělalo bác!
Vezmeme si hoblík, pilku, spravíme to za chvilinku.
Až to kolo spravíme, tak se zatočíme.

Co se to tu děje v trávě?

Brouček narodil se právě.

A jak roste, umíní si,

do nebe, že zaletí si.

Vylít vzhůru, ještě, ještě,

srazila ho kapka deště.

Leze, leze brouk,

vítr do něj fouk.

Roztočil ho dokola,

zavolejte doktora.

Převalil se brouk.

Na počátku světa byli

všichni motýlové bílí.
To se slunci nelíbilo,
proto jich pár pozlatilo
a hned místo bělásků
je tu hejno žluťásků.
....
Jeden z nich spad do strouhy
vysloužil si ostruhy
i plášť dostal zcela nový
otakárek fenyklový.
...
Jednou večer na rybníkem (?)
s velkým černým potápníkem
jeden motýlek si hrál
a byl z něho admirál.

Kdyby byli, milí zlatí,

motýlové baculatí,

to by měli život těžký.

Křídla by je neunesla,

museli by chodit pěšky.

Já jsem motýl přelétavý,

nestačí mi jeden květ.

Od kvítečku ke kvítečku

všude sbírám sladký med.

Od růžičky k pampelice

sladký nektar piju rád,

a když večer zešeří se,

potom půjdu krásně spát.

U rybníka po kraji

žábě nožky klouzají,

ale potom hop a hop

přes trávu a přes příkop.

Ale běda dál se nedá –

je tu čáp, už zobák zvedá!

Skákej žábo, co máš sil,

aby tě čáp nechytil!

Ještě skok – ten největší –

ve vodě jsi v bezpečí.

Žába leze do bezu,

já tam za ní polezu,
kudy ona tudy já,
budeme tam oba dva.

Žába leze do bezu,

já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já,
až ji chytím, bude má.

Žába leze do kaluže,
na rybičku repetá.
Pojď, rybičko, na sluníčko,
podívej se do světa.

Já jsem rybka jako šipka,
nechci býti jako ty,
je-li tobě kaluž milá,
já si hledím čistoty.

Sukýnku mám vybílenou,
blýská se mi jako sníh,
koupila ji má matička
za milión stříbrných.

Žába skáče po blátě,

koupíme jí na gatě.
Na jaký? Na jaký?
Na zelený, strakatý.

Leze žába po žebříku,

(napodobujeme ručkování - lezení po žebříku)
natahuje elektriku, (ruce - pěstičky - odtahujeme a zpět k sobě)
nejde to, nejde to, (pěstičky povolíme, otáčíme dlaněmi - ne)
necháme to na léto. (několikrát tleskneme)

Žába v louži u rybníka učí plavat botu,

kapelník jim k tomu břinká na prkýnka z plotu.
Brekeké, brekeké, bota všechno poplete,
nežli tempa pochopí, tak se v louži utopí.