Díky za článek,

v naší společnosti zaměřené opravdu pouze na mladé,výkonné,úspěšné jsou staří lidé odsunuti na okraj.Dříve bylo stáří ceněno jako zdroj zkušenosti,dnes jde vývoj tak rychle dopředu,že dědové a babičky si již s odrostlými vnuky často nerozumí,dokonce mám dojem,že každý mluví úplně jiným jazykem.Často přispívají i rodiče,v rodině se o tchýních a tchánech mluví s despektem,hádky čí rodiče co řekli,udělali,neudělali jsou někde na denním pořádku.Tato situace musí logicky vyústit do umístění nemocného do domova důchodců či ponechání jej na LDN.Generace již dnes bydlí odděleně,i to přispívá k odcizení,není vůle se uskromnit a nastěhovat si babičku či dědečka ne vždy jen do již tak stísněných prostor paneláku,leckde nestačí ani vila za městem.

Proto je velmi dobře,že se do podvědomí lidí dostává pojem hospic.8.října minulého roku se konal první Světový den hospiců(http://www.worldday.cz/),myslím,že by vůbec nikomu neuškodilo navštívit některý hospic v okolí a chvíli popřemýšlet o věcech posledních,týká se to nás všech.

V naší rodině,alespoň v jedné její části je výrazná dlouhověkost,i muži se dožívají přes 90 let,ale nepamatuji,že by jediný člen skončil v domově důchodců či na LDN.Má prababička se mnou dlouho žila v dětském pokojíku,moc ráda na tu dobu vzpomínám.Myslím,že pro nás mladé to byl výrazný příklad,nedovedeme si představit,že bychom někoho odložili nebo zanechali bez pomoci.