Re: :-(Souhlasím, ale ....

Článek je opravdu moc hezký a pravdivý. Ale...
Když jsem byla na mateřské dovolené s prvním dítětem, onemocněla mi vážně maminka rakovinou. Vzhledem k tomu, že bydlím ve městě s velmi dobrou velkou nemocnicí, vzala jsem maminku k nám a pečovali jsme o ni. Zpočátku byla čiperná, prodělala léčbu, užívala si vnoučete. Tatínek s bratrem za ni jezdili - tatínek ještě pracoval. Pak byla doma a po 3 letech nemoc znovu udeřila. Nebyla to sranda. Byla jsem na druhé mateřské, pečovala o 2 děti a ještě o ni. v srpnu začala chodit po nemocnicích a v listopadu už nám ji domů nepustili. jezdila jsem po pracovní době manžela za ní na onkologii, kde ležela. Musel někdo hlídat děti, tak to dělal manžel po práci. Taky bych si ji bývala ráda vzala domů, ale prostě to nešlo. Měla velké bolesti, vodu na plicích a celou noc prokašlala. I při nejlepší vůli nebylo možné, mít ji doma. Poslední 3 týdny už byla v komatu, jezdila jsem za ní a povídala si s ní, protože mi říkali, že vnímá, i když není při vědomí. Před vánocemi přijel i tatínek, denně jsme za ní chodili, jen jeden jediný den jsme vynechali, protože bylo náledí a báli jsme se cesty, A ona ten den zemřela. Tatínek si dodnes vyčítá, že ten den nešel. Taky bychom ji měli raději doma, ale prostě to vždycky nejde.