Re: :-(Souhlasím, ale ....

Souhlasím, že vždycky nejde se starat o nemocného nebo umírajícího člověka, i když je to třeba milovaný rodič. Já jsem pracovala na onkologii a se smrtí jsem se tam setkávala dost často. Kdo to nezná, nemůže si to vůbec ani představit. Umírající člověk má spoustu potřeb a potřebuje neustálou péči. Víc než malé dítě. Potřebuje tišit bolest, často je mu špatně, zvrací, nemůže vstát a dojít si na záchod nebo do koupelny. Je to pro okolí dost náročné na psychiku. A co teprve když je to třeba vaše maminka nebo tatínek. Nemyslím si, že každý má na to, aby pečoval doma o umírajícího. A není na tom nic špatného. Protože mít doma k tomu ještě děti a chodit do práce, nebo z práce odejít a mít strach o svou vlastní existenci, k tomu být neustále ve stresu a strachu, není pro každého. V nemocnici víte, že se o vše postarají, dají něco proti bolesti, zajistí hygienu a vše, co je potřeba k důstojnému odchodu. Není to házení starostí na někoho jiného. Věřte, že když vidíte někoho umírat, nikdy na to nezapomenete. Nemyslím to nijak špatně. Prostě někdo na to má a někdo ne.